Dívám se

jak tiše mazlíš se

s ranní krajinou

Jak vkrádáš se myslí

do dějů

které se nestanou

Jak ulpíváš lehounce na věcech

kterých se dotýkáš

jak nedáváš znát ten smutek nad tím

že pomalu umíráš

Pak se ti do očí

vpouští ten odraz

tvých dálších smrtí

a ty se usmíváš

nad krutou drzostí

svého vlastního bytí